První máj: Sant'Egidio slaví s chudými na počest papeže Františka
Daniele Piccini – Vatikán
V sváteční dny, jako je dnešní čtvrtek 1. května, Svátek práce, se rodiny, příbuzní a přátelé obvykle scházejí k obědu, třeba pod širým nebem. Mezi sousty, sklenkou vína a smíchem si vyprávějí nejnovější zprávy. Výjimkou nebyla ani velká rodina Komunity Sant'Egidio, která se dnes ve dvoře Papežského irského kolegia v ulici Via dei Santi Quattro Coronati sešla u stolu s asi 400 hosty: lidmi bez domova nebo z různých důvodů zranitelnými, chudými obyvateli Říma a důchodci, kteří více či méně pravidelně jedí v jídelnách Komunity, protože ze své penze si nemohou dovolit jídlo.
Oslava práce a vzpomínka na papeže Františka
„Je tu celý okruh našich nejdražších přátel,“ vysvětluje Augusto d'Angelo, jeden z koordinátorů služeb pro lidi bez domova v Římě pro Komunitu Sant'Egidio a jeden z organizátorů oběda na 1. máje. “Dnes obědváme společně ze dvou důvodů. Prvním je oslavit společně Svátek práce. Mnozí z našich křehkých nebo bezdomovců doufají, že brzy najdou práci a s ní i střechu nad hlavou a lepší život. Druhým důvodem je, že chceme společně vzpomínat na papeže Františka. Přátelé, s nimiž dnes sedíme u stolu, byli všichni velmi oddaní zesnulému papeži. Mnozí ho dokonce osobně poznali. Někteří proto, že pocházejí z Palazzo Migliori, který papež daroval 45 chudým. Jiní proto, že byli jeho hosty na obědech v Aule Pavla VI. Dnes jíme všichni společně, obsluhujeme, pomáháme: je to svátek pro všechny.“
„Děláme si společnost, jako rodina“
Gabriele Palagiano, dvaadvacetiletý student filozofie na univerzitě La Sapienza v Římě, je jedním z 200 dobrovolníků, kteří dnes obsluhují stoly. „Jsem tu, abych oslavil První máj s chudými a s těmi, kteří potřebují společnost, přesně ve stylu Sant'Egidio,“ vysvětluje Gabriele. „Jsme v Papežském irském kolegiu: jsou tu prostřené stoly venku a další pod přístřeškem. Do komunity Sant'Egidio chodím od října 2024 a od té doby vykonávám pro komunitu služby, jako je ta dnešní. Například každý čtvrtek se účastním rozdávání jídla na nádraží Termini. Účastním se sobotního Ecolabu. Jsem také zapojen do přijímání uprchlíků v humanitárních koridorech na letišti Fiumicino. Dnes je atmosféra klidná a veselá. Všichni mají chuť si povídat, smát se a být spolu,“ uzavírá student filozofie.
