Papež František na archivní fotografii Papež František na archivní fotografii  (Vatican Media)

Deset slov ze slovníku papeže Františka

Balconear, tropit hluk, klevetění, bratrství, periferie, odpis, osiřelost, něha, klerikalismus, zesvětštění. To jsou jen některá ze slov, s jejichž pomocí lze vykládat pontifikát papeže Bergoglia.

Amedeo Lomonaco – Vatikán

Učení papeže Františka, Jorgeho Maria Bergoglia, provázelo mnoho slov. Po zcela prostém pozdravu „dobrý večer“, který vyslovil večer 13. března roku 2013, v den svého zvolení, bylo stále zjevnější, že jednoduchý a přímý jazyk tohoto papeže rovněž oplývá tvořivostí. Jeho osobní slovník se v průběhu času obohacoval o různé výroky, ustálená rčení a neologismy, které postupně vstupovaly ve stále větší známost. Vybíráme deset slov Františkova pontifikátu, která se mohou stát jakýmsi klíčem k jeho výkladu z různých úhlů pohledu.

Balconear - zevlovat na balkóně

Největším rizikem, které hrozí lidskému srdci, je lhostejnost vůči okolní realitě. Nebezpečí, že život jen tak uplyne, jedním slovem vystihuje sloveso „balconear“, tedy pouhé přihlížení z balkónu.

Tropit hluk

Další slovo z Františkova slovníku se proměnilo ve výzvu, určenou zejména mladým lidem. U příležitosti apoštolské cesty do Ria de Janeiro na Světové dny mládeže papež poprvé naléhal na mladé generace, aby se daly slyšet, aby tropily hluk či virvál.

Klevetění

Jeden z nejčastěji používaných výrazů papeže Františka varuje před pomluvami, které se mohou stát ostrým nožem, zraňující „bombou“, schopnou i zabíjet. Tímto výrazem je „klevetění“.

Bratrství

Existuje jeden pojem, který se stal jedním z nosných pilířů Františkova pontifikátu. Toto slovo, které je cestou k nastolení pokoje mezi lidmi, mostem spojujícím náboženství a národy, zní: bratrství.

Periferie

Od Lampedusy po jihosúdánskou Džubu, z Mongolska do Středoafrické republiky. Návštěvy těch nejposlednějších, chudých, vězňů, zranitelných lidí. Ve slovníku a pontifikátu papeže Františka hraje velice důležitou roli slovo „periferie“, jak zeměpisná, tak existenciální. Papež touto periferií žil a miloval ji.

Odpis

Jedna z ústředních položek papežova myšlení se dotýká „jednoho z nejdramatičtějších jevů naší doby – tedy skutečnosti, že lidská společnost tíhne k odpisu všeho, co nevyhovuje jejím měřítkům výkonnosti a produktivity“. Tento jev papež nazval odpisem, skartací.

Osiřelost

Papež František rovněž jedním slovem vyjádřil pocit dnešního člověka, který postrádá vedení a jemuž také chybí „bezpečná cesta, po níž by se vydal, a učitel, kterému by důvěřoval“. Tuto okolnost papež popsal výstižným pojmem: „osiřelost“

Něha

Vnímání, že jsme milováni a přijímání ve své bídě a ubohosti. Tento pocit podle papeže Františka nastává, když nás „proměnila Boží láska“, tedy když jsme zakusili něhu, Boží vlídnost.

Klerikalismus

Magisterium papeže Františka lze vykládat také jako výzvu, kladenou postojům věřícího člověka, který se soustředí na vnější znamení a instituci, přičemž opomíjí Krista. Je to výzva kladená dalšímu slovu ze slovníku papeže Beroglia, slovu „klerikalismus“.

Zesvětštění

A konečně je zde jedno slovo, které papež František vícekrát užil, aby označil jistou zvrácenost v duchovním životě – je to slovo „zesvětštění“. Jediným lékem na toto pěstování pomíjivého vnějšího zdání, které člověka přivádí na scestí, je Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých.

30. dubna 2025, 12:44