František: Odkaz jeho učení o ekonomice a životním prostředí

Vatican News

Celá planeta a její vůdci dnes vzdávají hold papeži Františkovi, který až do vyčerpání všech svých sil a s pohledem na historii z pozice těch nejslabších a nejodvrženějších kázal a připomínal, že „tato ekonomika“ může zabíjet a že trh nestačí.

Dával najevo, že ekonomika, která zabíjí, nakonec riskuje, že se sama zničí ve spirále finančních, dluhových a sociálních krizí a klimatické krize. Měli bychom proto věnovat velkou pozornost jeho úvahám a varováním právě z etických a morálních důvodů, tj. z globálně lidských/humanitárních důvodů, s cílem usilovat o společné dobro a najít cesty vzájemného prospěchu, které zabrání opakování dramatických událostí a zajistí přežití planety a organizovaného soužití.

Pokud ti, kteří si ho dnes s dojetím připomínají, chtějí skutečně uctít jeho památku a naplnit část jeho duchovního odkazu, mohli by začít tím, že využijí příležitosti, kterou nabízí jubileum, k realizaci jednoho z jeho velkých přání. Využít tento okamžik k nalezení mechanismů kompenzace „ekologického“ dluhu bohatých zemí a zahraničního dluhu chudých zemí, což je stále méně udržitelná zátěž, která se ještě zhoršuje světovou makroekonomickou situací s vysokými úrokovými sazbami a nespravedlivým zacházením s dlužníky na finanční úrovni. Je faktem, že dnes v mnoha chudých nebo rozvíjejících se zemích splácení dluhů spotřebovává více zdrojů než investice do zdravotnictví a školství, čímž odsuzuje k chudobě podstatnou část nových generací.

Koncept ekologického dluhu, který papež František spojil v encyklice Laudato Si, vychází z toho, že bohaté země historicky využívaly neúměrně vyšší „práva na znečišťování“, aniž by kompenzovaly chudé země, které znečišťovaly mnohem méně, a proto vůči nim mají odpovědnost.

V souladu s konkrétním přístupem typickým pro Františka navrhujeme spojit ideální perspektivu s realizovatelností a podporovat iniciativy na přeměnu dluhu na investice do ekologické transformace. Zde je několik částečných iniciativ, které mají potenciál zmírnit dluhové břemeno dlužnických zemí a zároveň jsou v zájmu samotných věřitelských zemí, a to nejméně ze čtyř důvodů. Za prvé, boj proti globálnímu oteplování prostřednictvím snižování emisí je globálním veřejným statkem, který vyžaduje úsilí všech, včetně zemí s nízkými a středními příjmy. Za druhé, investice do přizpůsobení se globálnímu oteplování v zadlužených zemích, které se velmi často nacházejí v oblastech nejvíce postižených klimatickou krizí, jsou zásadní pro snížení samotného rizika platební neschopnosti dlužníků. Za třetí, klimatická krize způsobuje, že vztah mezi zdroji a počtem obyvatel je v mnoha z těchto zemí neudržitelný, což podněcuje klimatickou migraci, která v budoucnu hrozí vytvořením ještě větších a obtížněji zvládnutelných migračních toků na hranicích zemí s vysokými příjmy i mezi samotnými chudými nebo rozvíjejícími se zeměmi. Za čtvrté, dluhové krize jsou vždy předzvěstí politické nestability, a to nejen na národní, ale i na globální úrovni.

Převedení části dluhu a úroků z něj do záručního fondu pro investice do projektů zmírňování a přizpůsobování, které jsou schopny bojovat proti energetické chudobě místních komunit, a podpora vytváření zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů za účasti obyvatelstva může proto přispět k dosažení dvojího cíle, kterým je urychlení přechodu k ekologické transformaci a boj proti chudobě v zadlužených zemích. Aniž bychom se zabývali technickými podrobnostmi týkajícími se různých způsobů provedení této iniciativy, která by měla být realizována za aktivní účasti vlád, místní občanské společnosti a komunit, byla by tato iniciativa přínosná i pro nejzranitelnější země, které nejsou schopny splácet svůj dluh, protože by přilákala další zdroje od regionálních rozvojových bank a využila konverzi zvláštních práv na čerpání přidělených věřitelským zemím, z nichž část byla slíbena na podporu politik globálního rozvoje.

Duchovní odkaz Františka vychází z teologické, pastorační a antropologické úvahy o ochraně důstojnosti každého člověka a ve své poslední fázi v encyklice Fratelli Tutti apeluje na téma ztraceného bratrství, které je skutečným chybějícím článkem, který činí svobodu a úsilí o rovnost neúčinnými a neproduktivními. Konflikty mezi regiony a zeměmi, ekonomická rivalita a honba za mocí vyvolávají krize a vedou k násilí, které otravuje i mezilidské vztahy. Na to musíme reagovat tím, že budeme naši planetu obohacovat o vztahovou inteligenci, o humanizující vztahy mezi lidmi a mezi institucemi.

Udělali bychom krok vpřed, kdybychom čerpali z duchovního odkazu papeže Františka a vydali se touto cestou.

Helen Alford, předsedkyně Papežské akademie sociálních věd

Alfonso Apicella, vedoucí globálních advokačních kampaní Caritas Internationalis

Leonardo Becchetti, Univerzita Tor Vergata, ředitel Národního festivalu občanské ekonomiky

Luigino Bruni, Univerzita LUMSA, zakladatel Economy of Francesco

Iftekhar Hasan, Fordham University, redaktor časopisu Journal of Financial Stability

Phoebe Koundouri, University of Athens, předsedkyně Světové rady asociací ekonomů pro životní prostředí a zdroje

Giulio Guarini, Università della Tuscia

Riccardo Moro,

Gianni Vaggi. Università di Pavia

Stefano Zamagni, bývalý předseda Papežské akademie sociálních věd