Jezuité ke smrti prvního papeže jezuity

Arturo Sosa SJ, Řím

Drazí bratři,

Tovaryšstvo Ježíšovo sdílí zármutek celého Božího lidu, spojeného v Církvi, ve společenství s mnoha dalšími lidmi dobré vůle, nad koncem pozemského života papeže Františka. Činí tak s hlubokým citem a s klidem, který se rodí z pevné naděje ve vzkříšení, jímž nám Pán Ježíš otevřel dveře k plné účasti na Božím životě.

Truchlíme nad odchodem toho, kdo byl dán do služeb všeobecné církve a vykonával petrovskou službu více než 12 let. Zároveň cítíme odchod našeho drahého bratra v této mínima Compañía de Jesús, Jorgeho Maria Bergoglia. V rámci Tovaryšstva jsme sdíleli stejné duchovní charisma a stejný způsob následování našeho Pána Ježíše Krista.

Jsme jeho odchodem zneklidněni, a přesto z našich srdcí spontánně vyvěrá hluboký pocit vděčnosti Bohu Otci, bohatému na milosrdenství, za tolik dobra přijatého skrze celoživotní službu a za způsob, jakým papež František uměl během svého pontifikátu vést církev ve společenství a kontinuitě se svými předchůdci ve snaze uvést do praxe ducha a směrnice Druhého vatikánského koncilu.

Papež František bedlivě sledoval dění ve světě, aby všem nabídl slovo naděje. Jeho mimořádné encykliky Laudato Si ' a Fratelli tutti odhalují nejen jasnou analýzu stavu lidstva, ale ve světle evangelia nabízejí také způsoby, jak odstranit příčiny tolika nespravedlností a podpořit smíření. Podle papeže Františka je vzájemný dialog, ať už mezi politickými soupeři nebo mezi náboženstvími a kulturami, cestou, jak nadále usilovat o mír a sociální stabilitu, vytvářet prostředí vzájemného porozumění, péče o druhé a solidární podpory. Při mnoha příležitostech jsme naslouchali jeho slovům, jeho pastoračním úvahám a obdivovali jsme jeho neúnavnou aktivitu, když předkládal iniciativy nebo se připojoval k iniciativám jiných, vždy přesvědčen o hodnotě slova a setkání. Jak bychom mohli zapomenout na mimořádnou chvíli modlitby, k níž sám vyzval tváří v tvář mimořádné situaci s koronavirem v březnu 2020 na prázdném Svatopetrském náměstí? Nebo na neustálou starost o mír tváří v tvář netoleranci a válkám, které ohrožují mezinárodní soužití a vyvolávají nevýslovné utrpení těch nejbezbrannějších. Nebo soucítění jeho srdce s obrovským proudem nuceně vysídlených osob po celém světě, zejména těch, kdo jsou nuceni riskovat své životy při plavbě přes Středozemní moře.

Již ve slovech, která pronesl večer 13. března 2013, když zdravil věřící shromážděné na Svatopetrském náměstí k oslavě nově zvoleného papeže, nacházíme dva klíčové rozměry jeho služby: důležitost společného kráčení biskupa a lidu po cestě bratrství, lásky, důvěry a naděje; a ústřední postavení modlitby, zejména modlitby přímluvné.

Důležitost, která je přikládána rozvoji biskupské synody, a pozornost věnovaná synodalitě jako konstitutivnímu rozměru bytí církve jsou nápadným příkladem tohoto „společného kráčení“. V žádném případě to nesnižuje Petrův primát ani biskupskou odpovědnost; naopak, umožňuje to, aby byla vykonávána za vědomé účasti všech pokřtěných, Božího lidu na cestě, který uznává přítomnost a působení Pána skrze jeho Ducha svatého v životě církevního společenství.

Výzva k modlitbě, kterou onoho večera pronesl ke všem věřícím, se nám vryla do paměti: Modleme se společně, biskup a lid. Prosím vás, abyste se modlili k Hospodinu, aby mi požehnal. Po celou dobu svého pontifikátu končil své promluvy, včetně nedělní modlitby Anděl Páně, stejnou výzvou: Nezapomeňte se za mě modlit. Nikdy se neunavil připomínat, jak se modlitba rodí z důvěry v Boha a z důvěrného vztahu k němu. V modlitbě můžeme objevit tajemství života svatých (srov. generální audienci z 28. září 2022).

Když se obracel na nás, své jezuitské spolubratry, vždy zdůrazňoval, jak je důležité vyhradit si v našem životním poslání dostatečný prostor pro modlitbu a pozornost věnovanou duchovní zkušenosti. Stačí si připomenout, co mi napsal v dopise ze 6. února 2019, v němž mi sdělil svůj souhlas a potvrzení Univerzálních apoštolských preferencí: První preference (ukazovat cestu k Bohu prostřednictvím Duchovních cvičení a rozlišování) je zásadní, protože předpokládá jako základní podmínku vztah jezuity s Hospodinem v osobním a komunitním životě modlitby a rozlišování. Doporučuji, abyste na tom ve své službě generálního představeného trval. Bez tohoto modlitebního postoje ostatní preference nepřinesou ovoce. Potvrdil tak svou výzvu, kterou pronesl při setkání se členy 36. generální kongregace (24. října 2016), kdy důrazně zdůraznil potřebu neustále prosit o útěchu a nechat se pohnout Pánem přibitým na kříž, který nás vede ke službě tolika ukřižovaným v dnešním světě.

Při té příležitosti nás upozornil na něco, co můžeme považovat za podstatný prvek naší identity. Jako by odpovídal na implicitní otázku, kdo je jezuita, promluvil papež František ke kongregaci a potvrdil, že jezuita je služebníkem radosti evangelia v jakémkoli poslání, do kterého se zapojuje. Z této radosti pramení naše poslušnost Boží vůli, naše poslání do služby poslání církve a naše apoštoláty spolu s naší disponibilitou pro službu chudým. Právě tato radost musí charakterizovat náš způsob jednání, aby byl církevní, inkulturovaný, chudý, zaměřený na službu, oproštěný od všech světských ambicí.

Výzva k radosti, která vychází z Ukřižovaného-Vzkříšeného a jeho evangelia, skrze které je tato útěšná zpráva hlásána, je trvalým rysem pontifikátu papeže Františka. Není náhodou, že mnoho jeho magisteriálních dokumentů, počínaje apoštolskou exhortací Evangelii gaudium, která udala tón jeho pontifikátu, má dokonce ve svých názvech tento odkaz na hlubokou radost, která pro něj byla něčím nepostradatelným.

Právě na základě živého a životodárného vztahu s Bohem, založeného na útěše a radosti, budeme moci být s pastorační činností, ale především se svědectvím života zcela zasvěceného službě církvi, Kristově nevěstě, evangelijnímu kvasu světa, v neustálém hledání Boží slávy a dobra duší (odpověď papeže Františka na blahopřání otce Adolfa Nicoláse ke zvolení, 16. března 2013).

S vděčným srdcem vzpomínáme na diskrétní a stálou pozornost papeže Františka k Tovaryšstvu Ježíšovu, k našemu životu a apoštolátu. Mnozí z vás se s ním mohli setkat v různých zemích světa, protože si vždy našel čas na upřímné a bratrské sdílení s jezuity, kteří žili a pracovali v místech, která navštívil.

Papeže Františka doprovázíme srdcem a modlitbami při jeho definitivním setkání s Bohem bezpodmínečné lásky a nekonečného milosrdenství, jehož tvář nám papež František ukázal svým životem a učením. S jistotou, že Pán přijímá svého věrného Služebníka na nebeské hostině, a pohnuti jeho příkladem obnovujeme svou touhu a závazek následovat Ježíše chudého a pokorného a sloužit jeho Církvi.

Arturo Sosa, SJ

Generální představený

Řím, 21. dubna 2025

Velikonoční pondělí