Kardinál Bo: Bezodkladné příměří by přineslo pomoc postiženému obyvatelstvu

Deborah Castellano Lubov

„Bylo šokující sledovat, jak příroda prohlubuje utrpení lidí žijících v oblastech, které již byly zkoušeny čtyřmi lety poznamenanými násilím, hospodářským kolapsem a nuceným vysídlením.“ Kardinál Charles Maung Bo, předseda myanmarské biskupské konference a arcibiskup Rangúnu, vyjadřuje pro vatikánská média veškerou lítost nad katastrofálním zemětřesením o síle 7,7 stupně, které zasáhlo oblast Mandalaje a vyžádalo si v Myanmaru více než tisíc obětí a přes 2 300 zraněných, se smutnou jistotou, že jakmile budou odklizeny trosky zničených budov, počet obětí vzroste mnohem více. Stovky lidí se pohřešují, tři tisíce budov se zřítilo, desítky silnic a mostů jsou vážně poškozeny. Jedná se o zemětřesení, které je nyní označováno za „velké zemětřesení století“, říká kardinál Bo.

Rangúnský arcibiskup ve chvíli zemětřesení projížděl místy nejvíce postiženými smrtí a zkázou. „Když jsme se prodírali zablokovanou dopravou, viděli jsme, jak se na silnici otevírají obrovské krátery. Naše auto se nekontrolovatelně pohybovalo, stejně jako všechna ostatní vozidla. Byl to pro nás všechny děsivý okamžik.“ Kardinál popsal „dramatické scény mužů a žen, kteří běželi ulicemi a hledali bezpečí“ a vysvětlil, že již apeloval „na všechny zúčastněné strany s prosbou o bezodkladnou humanitární pomoc, o neomezený přístup k postiženému obyvatelstvu a o zastavení palby všemi bojujícími skupinami“. Největší obavy má z distribuce pomoci, kterou by vzhledem k násilnostem „mohly ztížit nepokoje ozbrojených skupin“.

Usmíření, dialog a mír zůstávají „jediným řešením“, i když prozatím nejlepším kanálem, jak přinést pomoc potřebným, jsou náboženské skupiny a katolická církev. Kardinál Bo dále informuje, že aktivoval „plán reakce na mimořádnou událost“ nazvaný Merci (Myanmar Earthquake Response Church Initiative) a svolal setkání zástupců církve a pracovníků Charity ze všech postižených oblastí. Byly aktivovány národní a diecézní kanceláře Charity, aby ve spolupráci s místními úřady, náboženskými představiteli a humanitárními organizacemi zasáhly v nejvíce postižené diecézi Mandalay a byly schopny rychle reagovat na místní potřeby.

V postižených oblastech nefungují komunikace, není k dispozici internet a velmi málo elektřiny. „Lidé potřebují všechno, jídlo, přístřeší, léky a veškerý život zachraňující materiál,“ pokračuje kardinál Bo s tím, že nevládní organizace bijí na poplach kvůli mimořádné situaci ve zdravotnictví, kdy nemocnice byly již na začátku špatně vybavené a nyní kolabují.

„Balzámem útěchy“ jsou pro národ slova papeže Františka, který „navzdory své nedávné nemoci“ vyjádřil svou blízkost telegramem, stejně jako „během posledních čtyř těžkých let“ svými výzvami vždy dával najevo, že „neustále utěšuje myanmarský lid“.

Právě slzy v této chvíli spojují obyvatelstvo zničené utrpením, pokračoval kardinál Bo, protože když „příroda zaútočí, lidé zapomínají na všechny rozdíly, a pokud se nám jako druhu podaří přežít, je to proto, že se dokážeme dojmout slzami druhých, kteří, ať už jsou kdekoli, v Thajsku nebo v Myanmaru, tvoří společenství“. Arcibiskup Rangúnu  pak ujišťuje o blízkosti církve k této zemi: „Cítíme jejich bolest, budeme v této době smutku stát všem po boku, abychom pomohli zacelit rány. Dokázali jsme to po tsunami, dokázali jsme to po cyklonu Nargis, překonáme i tuto krizi, protože soucit je v době přírodních katastrof společným všem náboženstvím“.