Studie Institutu pro výzkum míru potvrzuje opětovné vyzbrojování

Giovanni Zavatta - Vatikán

Právě ruská invaze na Ukrajinu, která začala v únoru 2022, stále silně ovlivňuje údaje o transferech zbraní, které zveřejnil Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (Sipri). Z nejnovější zprávy, která byla zveřejněna dnes, 10. března, totiž vyplývá, že Ukrajina se v období 2020-2024 stala největším dovozcem těžkých zbraní na světě, přičemž nákupy ze zahraničí se oproti období 2015-2019 zvýšily téměř stonásobně.

Růst dovozu zbraní do Evropy

Další významnou skutečností je nárůst dovozu zbraní do Evropy - celkem o 155 % mezi stejnými obdobími -, opět jako „reakce“ na ruskou invazi na Ukrajinu a nejistotu ohledně budoucnosti zahraniční politiky Spojených států. Ty ze své strany dále zvýšily svůj podíl na celosvětovém vývozu zbraní na 43 %, zatímco vývoz z Ruska poklesl o 64 %. „Nové údaje jasně odrážejí pokračující vyzbrojování států v Evropě v reakci na hrozbu ze strany Ruska,“ říká Mathew George, ředitel programu Sipri pro transfery zbraní. Od února 2022 poslalo zbraně na Ukrajinu nejméně třicet pět zemí a další dodávky jsou na cestě. V letech 2020-2024 Kyjev obdržel 8,8 procenta celosvětového dovozu, přičemž většina z nich pocházela z USA (45 procent), Německa (12) a Polska (11).

Údaje o Spojených státech amerických

Údaje poskytnuté Sipri uvádějí, že nákupy evropských členů NATO se v letech 2015-2019 a 2020-2024 více než zdvojnásobily, přičemž 64 procent těchto zbraní dodaly Spojené státy, s odstupem následované Francií, Jižní Koreou, Německem a Izraelem. „Vzhledem ke stále bojovnějšímu Rusku a napjatým transatlantickým vztahům během prvního Trumpova prezidentství,“ komentuje hlavní výzkumník Pieter Wezeman, „evropské státy NATO podnikly kroky ke snížení své závislosti na dovozu a posílení evropského zbrojního průmyslu“ (stále však mají téměř pět set stíhacích letounů a mnoho dalších válečných nástrojů objednaných z USA). Stručně řečeno, USA nadále zvyšují svůj podíl na vývozu zbraní: +21 % v letech 2015-2019 a 2020-2024, celosvětově z 35 % na 43 %. V posledních čtyřech letech nakoupilo zbraně od USA až sto sedm států. A poprvé po dvou desetiletích připadl největší podíl vývozu zbraní z USA v letech 2020-2024 na Evropu (35 procent) místo na Blízký východ (33). Experti poznamenávají, že USA „jsou i nadále preferovaným dodavatelem pokročilých úderných kapacit dlouhého dosahu, jako jsou stíhací letouny“.

Postoj Ruska

Ruský vývoz naopak prudce poklesl: válka proti Ukrajině znamená, že na bojišti je potřeba více zbraní, a obchodní sankce Rusku ztěžují výrobu a prodej, zatímco USA a jejich spojenci tlačí na státy, aby ruské zbraně nekupovaly. Hlavními zeměmi, které nakupují od Moskvy, zůstávají Indie, Čína a Kazachstán. Severní Korea vyváží do Ruska dělostřelectvo a rakety pro použití na Ukrajině. Tím oba státy porušily sankce OSN vůči Pchjongjangu.

Přehled dodávek zbraní ve světě

Za zmínku stojí, že Francie se stala druhým největším dodavatelem zbraní na světě v období 2020-2024, když dodala zbraně hned pětašedesáti státům. Francouzský vývoz do dalších evropských zemí se v letech 2015-2019 a 2020-2024 téměř ztrojnásobil, zejména v případě dodávek stíhacích letounů do Řecka a Chorvatska a dodávek na Ukrajinu. Zdaleka největší podíl však získala Indie (28 %), následovaná Katarem (9,7 %). při procházení dokumentace Sipri zjistíme, že Asie a Oceánie zůstávají dvěma kontinenty s největším dovozem zbraní. Podíl jim přidělený však klesl ze 41 % na 33 %. Pokles je z velké části způsoben tím, že Čína snížila dovoz zbraní o 64 % a nahradila jej systémy navrženými a vyrobenými na místě. Mezi hlavní dovozní země na obou kontinentech patří Indie (druhá největší na světě), Pákistán, Japonsko a Austrálie. Pokud se zaměříme na Blízký východ, zahraniční nákupy se mezi oběma sledovanými obdobími snížily o 20 %. Nicméně „regionální konflikty a napětí nadále stimulují poptávku po dovozu zbraní v tomto regionu“, říká výzkumník Zain Hussain, „a vzhledem k objemu nevyřízených dodávek bude Blízký východ i nadále hlavním dovozním regionem“. Izrael „obdržel od USA značnou vojenskou pomoc po útoku Hamásu 7. října 2023“, zatímco Hamás, Hizballáh a Hútíové „spoléhají na íránské zbraně“.

Nejistota v Africe

Nejistota a konflikty vedou k prudkému nárůstu dovozu také v západní Africe. Za posledních patnáct let výrazně vzrostly transfery zbraní. Kombinované zahraniční nákupy se mezi lety 2010-2014 a 2020-2024 téměř zdvojnásobily (+82 %). Zdaleka největší podíl (34 procent) připadá na Nigérii. Růst v západní Africe, komentuje expertka Sipri Katarina Djokic, „byl ohromující. I když objem dovozu zůstává relativně malý, má důležité geopolitické důsledky. Zdá se, že státy jako Burkina Faso, Mali a Senegal rychle zvyšují svůj dovoz. Dodavatelé zbraní využívají vývoz k posílení svého vlivu v této části světa, včetně nově vznikajících dodavatelů, jako je Turecko“. Státy dovážejí zdaleka nejvíce útočných zbraní dlouhého doletu, ale roste zájem o pozemní rakety dlouhého doletu. V letech 2020-2024 dodávaly USA 45 % celosvětového vývozu raket. Pak vynikají údaje o Brazílii: nákupy zbraní se mezi dvěma sledovanými obdobími zvýšily o 77 procent a v letech 2020-2024 představovaly 49 procent veškerého dovozu zbraní do Jižní Ameriky. Hlavními dodavateli v této oblasti světa jsou Francie, Spojené státy a Spojené království.

Komentář tajemníka organizačního výboru Sociálních týdnů katolíků

Jedním z klíčových aspektů zprávy Sipri je nárůst vojenských výdajů na evropské úrovni. Podle tajemníka organizačního výboru Sociálních týdnů katolíků Sebastiana Nerozziho, který poskytl rozhovor vatikánským médiím, existuje riziko, že v zájmu zvýšení výdajů na zbrojení bude snížena sociální péče, „i když to bezprostředně nehrozí, protože výdaje jsou odečteny od fiskálních parametrů, a mohou být tedy financovány deficitně. Je však třeba vzít v úvahu, že pak má deficit kromě regulačních aspektů vždy vliv na stabilitu vnímanou trhy a na veřejné dluhy, a proto může vyžadovat úpravy, které by v takovém případě dopadly právě na sociální výdaje. A tak se nemusí nutně jednat o rovnici s nulovým součtem, kterou nelze brát na lehkou váhu“. Nárůst vojenských výdajů jde ruku v ruce s obtížemi diplomacie. Podle Nerozziho jsme v Evropě „možná dlouho setrvávali ve falešném bezpečí americké ochrany, aniž bychom si uvědomili, že to vyžaduje kvalitativní posun v prováděných diplomatických pokusech. Příliš mnoho nacionalismu, příliš mnoho zaměření na vlastní zájmy a příliš málo schopnosti koordinace. Pouze Evropa, která umí mluvit jedním hlasem, může koordinovat svá bezpečnostní opatření a na druhé straně především předložit diplomatickou strategii, která by byla důvěryhodná, orientovaná na skutečně demokratické hodnoty a která by mohla přinést řešení konfliktů, jež se nyní na našem kontinentu vyskytují“.